REPORTÁŽ PSANÁ NA KYSLÍKOVÝ DLUH

– PŘÍHRAZY, 27. 04. 2013 (syn, can) – Letošní ročník legendárních schodů byl rekordní. Na startu stálo 129 horolezců i nehorolezců. A protože horolezec umí počítat jen do sta, když letí z věže dolů, víc nikdy nestačí napočítat, bylo startovních čísel jen sto. A tak se zbývající čísla psala fixou na tělo. Naši redaktoři se rozhodli, že když je běh rekordní, udělají rekordní reportáž. A to přímo z pohledu závodníka a hezky v závodním nasazení! V loňském roce se nám zdálo, že těch schodů je nějak málo a trať moc dlouhá není. A že to tedy dá každý, když tam létají nahoru dolů i děti. Jenže to je pouze optický klam. Teprve ten, kdo to zkusí v plném závodním tempu, prohlédne!

Taktika byla stanovena před startem. „Hned jak odstartuješ, napálíš to na plný kule, protože až budeš nahoře, už budeš totálně koženej a nebudeš to už moct napálit,“ říkal redakční expert. OK. Do dvojice na trať si přeju nejlépe děcko nebo někoho s dřevěnou nohou. Ale to se mi bohužel nevyplní. Je odstartováno! Letím s větrem o závod do první zatáčky, nohy hrabou po šiškách a veterán startující ve dvojici se mnou mizí rychlostí světla v dáli. Přibíhám k prvnímu schodu a skáču jako kamzík nahoru. A hned je tu druhý a ještě větší. Ten už skáču jako postřelená laň. A hned bez slitování přichází třetí. Ten už neskáču. Lezu přes něj jako slimák po dešti. Nohy mi začínají hořet. Ten pocit ještě neznám. Asi laktát. Snažím se rozeběhnout vstříct dalším asi padesáti schodům. Ale nějak to nejde. Odstrkuji důchodce s holemi a razím si cestu nahoru. Křičím … „Uhněte z cesty já závodím!“ Ale nějak je nemůžu předeběhnout, protože jsem stejně rychlý jako oni, ale oni mají hole. Když se konečně dostanu před skupinku turistů, co se nedopatřením pletou nám závodníkům na trati, jsou předemnou další schody a další balvany místo schodů. To už se mi dokonce točí i hlava a místo běhu se nekoordinovaně motám jak vítr v bedně. Diváci ječí … „Utíkej, utíkej!“ Otáčím se, ale Káču nevidím. Aha, asi myslí mě. Jenže utíkat nejde. Ono totiž nejde skoro ani jít. Už jsem téměř nahoře a hlasy které slyším jakoby zdálky … “ Hele, ten asi taky závodí. Nene mámo, ten je tady s tím zájezdem německých důchodců,“ už radši nevnímám. Na pokraji kómatu se rozbíhám do cílového kopečku. To dám. Ale trochu jsem to s rychlostí přehnal a dobíhám jen dva metry před čáru. Pak už jen sunu nohy jako Reinhold Mesner na Everestu. Jsem v cíli. Jedna paní volá … “ To je ještě dobrý, nějaký pán tam spadnul přes psa!“ Nevím jestli jsem do cíle padnul jak přes psa nebo co tím myslela. Jedno vím jistě. Tohle musí běžet jen trénovaný atlet. Protože netrénovaný neatlet tady bude vypadat vždy nepatřičně a protrpí si schody do pekla.

Tenhle závod je těžký v tom, že bere síly hned na začátku. A ten kdo chce vyhrát musí mít pořádně natrénováno. Protože jak se kousnou nohy, není kde si odpočinout. Pořád nahoru. A pořád za svoje. Za rok to bude lepší, utěšuje se závodnice v cíli při vyhlašování nejlepších. Nemám sílu ji říct, že asi nebude.

Atletka po boji.

Startovní čísla došla. Někdo to chtěl napsat na trenky, ale nakonec stačila ruka.

Číslo 112 volat v případě srdeční příhody na trati. Moc tomu nakonec nechybělo.

Malý závodník nemusí tahat kila nahoru a tak jede jako stroj.

Jakub Mittner a Tadeáš Brodský. Za pár let uberou minimálně dvě minuty.

Redaktor Josef se na startu rozhlížel po soupeřích. Nemá šanci.

Ostrá levá hned po startu a pořád nahoru.

Solidní tempo.

Adam Višnovský (05:06 min.) prohrál s redaktorem Josefem o 6 vteřin.

Autentický záběr z trati a motolice v hlavě.

Skromné vybavení startérky. Stopky a pivo.

Pohled dozadu. A je tam! Další závodník se snaží jít dopředu.

David Odnoha s číslem 111 mizí nezadržitelně v dáli. Deset metrů po startu jsem jej viděl naposledy.

Horolezec Josef Ulrych na třetím místě za 03:04 min.

Běžím. Tedy jdu. Němečtí turisté blokují dráhu.

Vladimír Hamáček doráží našeho reportéra. Ten je bez sebemenší šance.

Dostávám dvě minuty a to ještě zdaleka nevidím cílovou rovinku. Ale pohled pěkný.

Už si ani sám nenaleji. Krize v cíli.

Machr. Jede na vítězství.

Jiří Lukášek ve veteránech  (03:41 min.) jel také na kyslíkový dluh.

Jdu si pro buřt. Snad ještě zbyl. První jídlo dnes. Po závodě je hlad a buřt je tak malý …

VÝSLEDKY:

1A – předžáci – chlapci
Rašín Jakub 0:05:29
1B – předžáci – dívky
Kautzká Vendula 0:05:31
2A – mladší žáci – chlapci
Pospíšil Adam 0:04:22
2B – mladší žáci – dívky
Pospíšilová Bára 0:05:08
3A – žáci – chlapci
Procházka Martin 0:04:20
3B – žáci – dívky
Odnohová Aneta 0:05:00
4A – starší žáci – chlapci
Kolín Jakub 0:03:42
4B – starší žáci – dívky
Svárovská Kateřina 0:04:58
5A – mladší dorost – chlapci
Motl Tadeáš 0:03:03
5B – mladší dorost – dívky
Pospíšilová Klára 0:04:06
6A – starší dorost – chlapci
Višnovský Matěj
 0:02:52
6B – starší dorost – dívky
Vanclová Veronika
 0:04:30
7A – muži – NEJRYCHLEJŠÍ ČAS DNE
Suchý Michal
 0:02:40
7B – ženy
Pávová Cecílie
 0:04:22
8A – veteráni – muži
Kotyk Jan starší
 0:02:53
8B – veteráni – ženy
Odnohová Daniela
 0:04:51
9A – horolezci – muži
Mazáček Michal
 0:02:44

Vyhlašování výsledků. Redaktor Number CZ právě kráčí pro ocenění v podobě diplomu. Druhý redaktor se už směje, protože svůj diplom už má.

Místo dopingu poctivý buřt. Ještě sehnat klacek.

Redaktor Josef soutěžil v hlavní kategorii mužů. I přes famózní čas, kterého dosáhl i když závodil s fotoaparátem, skončil za předposledním závodníkem.

atletika